Čvn 122018
 

LOGON – nový mezinárodní online časopis školy Zlatého Kříže s Růží

LOGON zkoumá novou perspektivu vývoje člověka a změny, které se objevují v umění, vědě a náboženství ve společnostech 21. století.

LOGON kombinuje hlavní písmena pojmů LOGOS a GNOSE a je otevřeným pozváním do našeho moderního světa. Je dveřmi, a dveře nejsou totožné s tím, co leží za nimi. Ve skutečnosti podněcuje zvědavost po tom, co za nimi leží, zapaluje jiskru uvnitř lidí, kteří si ve svých životech pokládají základní otázky.

LOGON je pro ty lidi, kteří jsou dotknuti něčím, co způsobuje hledání smyslu života. Vydáváme články mnoha autorů, z mnoha zemí a regionů, inspirované otázkami jako: Kdo je člověk? Může život skončit? Co je v člověku nesmrtelné?

Takové otázky mají univerzální charakter. Neexistují rychlé odpovědi založené na úhlu pohledu já. Takové otázky nás přivádějí do nejhlubšího jádra naší bytosti. A existuje mnoho stezek, které vedou do tohoto jádra, z několika odlišných směrů. Vnitřní zkušenost a pochopení nás pohánějí k tomu, abychom změnili své činy, a nakonec jsou tím, co v našich životech, v naší víře a v našich setkáních zanechává otisk.

www.logon.media/cs

Led 032018
 

Z časopisu Pentagram 2017-4:

INTERVIEW S TIMOTHYM FREKEM

Doživotní obhájce Gnose

Když přichází ze zavazadlové haly na letišti, energicky tlačí svůj kufr na kolečkách směrem k nám, aby pozdravil své hostitele. Jeho kufr je naplněn knihami o Gnosi a praktických aspektech gnostického životního postoje. Mezinárodně proslulý autor Timothy Freke přichází s širokým úsměvem na své tváři. Číslo Pentagramu v našich rukou (jako identifikace) je skutečně zbytečné. Tim poznává reportéry intuitivně.

Jsme na schipholském letišti v Amsterdamu kvůli interview s autorem „Ježíšových mystérií“ (The Jesus Mysteries, 1999). Je to kniha, která se dostala na seznam deseti největších bestsellerů v Anglii i v Americe. Timothy Freke je také autorem mnoha jiných prací o Gnosi. Je to energický Brit z Glastonbury a právě navštěvuje Nizozemí kvůli víkendovému kurzu s prezentacemi a workshopy o Gnosi. Ve světě pořádá podobné semináře, aby aktivně představil Gnosi.
Dva členové redakčního štábu Pentagramu zažívají na letišti spontánní seznámení s Frekeho poselstvím Lásky.
Rozhovor s ním je dojemný a inspirující.
„Jsem vždy vděčný, že mohu zažívat skutečné probuzení a vývoj nového vědomí společně s tisíci čtenáři. Stát se vědomým znamená především být spojen se zdrojem Lásky. A Láska se může zvětšovat, jen když je sdílena,“ říká Freke, zatímco po svém příchodu podává ruku. Těmito slovy přechází náš rozhovor přímo k jeho životnímu pátrání: spojení člověka s nekonečným proudem Lásky. Timothy má sotva čas vypít svou kávu. Od prvního okamžiku je rozhovor s tímto oslnivým a otevřeným padesátiletým mužem v plném proudu. S hyperaktivní a přesvědčivou osobností zaměřenou na podstatu života na každodenní bázi. Ve svém každodenním životě uvádí do praxe, co píše ve svých knihách.
Navzdory nepřetržitému hluku na pozadí letiště je schopen upoutat posluchače svým melodickým, jasným hlasem. S každou změnou tématu mění také tón svého hlasu – zvyk někoho, kdo je zvyklý zprostředkovávat složitá vysvětlení velkému publiku.
To je podstatou oslnivé osobnosti, která je zářící, která stojí v Gnosi a současně ve světě.

Continue reading »

Zář 142017
 

Z časopisu Pentagram 2017-3:

Působení světového Bratrstva

SLOVO PRO BLÍZKOU BUDOUCNOST

 

„Co se děje v tomto okamžiku? Stav světa a lidstva poskytuje obraz, který zdaleka není povznášející,“ prohlásil již před mnoha lety J. van Rijckenborgh. Pokračuje: „Člověk ztrácí odvahu, když to sleduje.“
Od té doby se přihodilo mnoho věcí, které byly rozhodně velmi neradostné. Skuteční nezkažení bezúhonní lidé jsou v tomto světě vzácní a většinová společnost jim nevěnuje žádnou pozornost nebo nedává žádnou důvěru, protože jejich psychický stav to nedovoluje. Lidstvo dosáhlo nejnižšího bodu své cesty materií. Umění, věda a náboženství, jak jsme je dosud poznali, ztratily jako odůvodněné zdroje pomoci nebo životních perspektiv svou hodnotu. Jaké perspektivy jsou pak skutečně poskytovány lidstvu? Stojíme bezmocně a beznadějně proti zdi a přesto jsme současně zváni k seberealizaci; k úkolu, pro který můžeme cítit, že jsme nebyli vůbec připraveni. Ale stále musí být zodpovězena otázka: jaké perspektivy člověku zůstávají? Jak může překonat překážky, které jej vnitřně a zvenčí omezují?

Continue reading »

Čvn 052017
 

Z časopisu Pentagram 2017-2:

SVĚT JAKO TANEČNÍ VEČÍREK?

Tango protikladů

Je jen těžko představitelné, že pole, skrze které jsou lidé spojeni, je mnohem větší než město, země, kontinent nebo Země. Pole, které se rozprostírá přes miliardy světelných let a zná jak viditelné, tak i neviditelné pláně. Je neustále udržováno v pohybu pozorovatelnými i nepostřehnutelnými silami. Toto pole, životní pole, je prozařované božským, aby se v něm mohli rozvíjet lidé jako my, kteří si toto spojení ještě stále úplně neuvědomují.

 

Tu a tam, jako v argentinském tanečním lokále, oživujeme toto šeré a teplé pole. Vířivé zvuky bandoneonu, houslí a klavíru roztáčí páry ve strhujícím tangu. Každý se nese na vlnách energie, která proudí těsným prostorem. Na balkóně nad taneční plochou hrají s plným nasazením hudebníci. Vášnivě, tlumeně, vroucně, divoce. Zkušeně vedou tanečníky sálem.
I my tu tančíme. Točíme se a kroužíme jeden okolo druhého, těsně spolu, odděleně, výrazně, rozjímavě. Ani na okamžik neztrácíme jeden druhého z očí, ani na okamžik se nepřestáváme jeden druhého držet, protože jsme jedno. Tančíme tango dobra a zla, lásky a nenávisti, dne a noci. Tančíme tango protikladů, smrtelně vážně, nebo lehce jako pírko. V jednom okamžiku je vše nádherné. V dalším okamžiku je vše nesnesitelné, ale ten pocit potlačíme. A zatímco jsme dokonale pohrouženi do tanga, náhle uvidíme stěnu tanečního sálu. Hudba se mění a ke svému zděšení zjišťujeme, že náš partner přebírá iniciativu. Bezmocně jsme zatlačeni zpět. Naše radost se zdá nedokonalá, ale ani náš smutek není absolutní a po několika nesmělých krocích dozadu dokážeme jediným šarmantním pohybem obrátit směr. A bandoneon jásá.

My tančíme dál, musíme se pohybovat. Jak jsme se sem dostali, nevíme. Noc postupuje a každé tango se tancovalo již mnohokrát. Každý vrchol a každý pád, každá naděje, každá radost, ale i všechny jejich protiklady byly již zažity ve všech možných nuancích. A pomalu se na nás snáší únava. Naše pohyby se stávají méně bouřlivými a náš tanec línějším. A když neochotně začínáme naše iksté tango, vynořuje se v nás otázka:

Continue reading »

Bře 062017
 

Z časopisu Pentagram 2017-1:

Zbožnost sedí člověku v krvi

Říká se, že vývoj lidstva řídily velké duchovní síly. V moderní esoterice se mluví o velkých bytostech s neznámou duchovní silou, které vedou národy ve všech jejich činech a skrze to se také samy vyvíjejí. To už se vědělo v dávnověku. Projevem tohoto vědění byla pozitivní víra: každý národ měl svého jediného boha a přizpůsobil se jeho (domnělým) požadavkům a přikázáním. Že tomu tak bylo také v Mexiku, o tom nám podává zprávu svatá kniha Popol Vuh, o níž se více dozvíte na jiném místě v tomto vydání.

 

Je politováníhodné, že my, moderní lidé jsme tak nasměrováni na to vnější, že se tím vzdáváme přímé inspirace těmito spirituálními silami. Co vnitřně zažíváme – pokud se to vůbec stane – je ponejvíce jen reakce na okolí. Z našeho vlastního nitra toho přichází málo, neboť všechny naše smyslové orgány jsou nařízeny na příjem z okolního prostředí. Kromě toho jsou naše schopnosti „darovat“, vyzařovat ještě velmi slabé a skryté. Proto v nás prozatím ještě nemůže proudit pramen dobra a opravdové pomoci.
Existuje ale jeden velmi zvláštní impuls, který vyvstává z nitra moderního člověka – nezávisle na jeho okolí. Je to jakoby „hlas“, který ho velmi sporadicky zasáhne z čisté atmosféry míru, a jeho vědomí se tak dotknou neznámé vjemy harmonie a svobody.


Schodiště s hadí hlavou na Quetzalcóatlově pyramidě

Continue reading »

Bře 062017
 

Z časopisu Pentagram 2016-4:

VZDĚLÁVAT… POSKYTOVAT PROSTOR, KDE JE TO MOŽNÉ, URČOVAT HRANICE, KDE JE TO NUTNÉ

Zkoumáním hranic poznáváme svobodu

V láskyplném objetí milujících rukou se dítě cítí nejjistěji. A přece jsou tu chvíle, kdy matka musí „dítě odložit“. Je to začátek jeho osamostatňování a objevování prostoru. Téměř jako ztracené pak dítě leží v pro něj nekonečně obrovské kolébce. O něco později, když nabere sil, objeví, jak se samo pohnout, až se jeho hlava dotkne boku kolébky. Něco jako náhrada stěny dělohy? Zdá se, že hledá to, co zná, pocit bezpečí být obklopen: „Cítím hranice, tedy jsem“.

 

DOMA   O něco později navždy končí období horizontální polohy ležení na bříšku nebo na zádech. Svět kolébky a ohrádky si samo zvětší na pokoj a později na vstupní halu, scho­diště… Je fascinující, jak dítě s plnou důvěrou radostně jde na svou objevi­telskou výpravu: nejdříve po čtyřech a později na obou nohách objevuje hranice a posouvá je. Hranice ovšem posouvají jak dítě, tak i rodiče. Zdá se, že dítě je poháněno přirozenou touhou objevovat a tím se učí a roste. Rodi­če také objevují, ale chtějí dítě hlídat a chránit: „Opatrně! Dávej pozor!“ Kde je potom důvěra? Proč se bojí, že by jejich dítě mohlo upadnout, spálit se nebo onemocnět? Dětští lékaři říka­jí: „Dovolte svému dítěti zkušenosti, dokonce i tehdy, když jsou bolestivé!“


Děti moře, Jozef Israëls, 1872 © Rijksmuseum, Amsterdam

Continue reading »

Jakob Böhme život a tvorba

 Jakob Böhme život a tvorba  Akce školy, Články, Newsletter  Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Jakob Böhme život a tvorba
Bře 032017
 

V polské Vratislavi – v dolním Slezsku – region, který je dlouhodobě spjat se Zeměmi koruny české – se uskutečnilo v místním centru Lectoria Rosicrucianum promítání dokumentárního filmu : Jakob Böhme, życie i twórczość    Scenariusz i reżyseria: Łukasz Chwałko. Tento mladý muž, který se rozhodl film natočit, měl jen jednu touhu – natočit film, studoval něco jiného, ale film byl v jeho srdci jako mocná touha. Je rodákem ze Zhořelce – Görlitz je z polské strany- našel díla Jakoba Böhma a ta už ho nepustila.

Ve společném rozhovoru nám sdělil, že chystá české titulky a dabing. Domlouváme se s ním na promítání a semináři nad tématem Jakob Böhme v Praze. Ve filmu vystupovali profesoři z univerzit v Polsku, Německu a Holandsku, kteří dobře znají dílo a interpretují je otevřeně a nezkresleně. Zajímavá je vazba na mnoho německých myslitelů a filosofů – např. J.W. Götthe.

Promítání filmu ve Zhořelci se účastnilo asi 200 mladých lidí. Toto promítání ve Wroclavi bylo již třetím společným pořadem autora a režiséra s naší školou.