Učení a cíl

 
Dva přírodní řády Mezinárodní škola Zlatého Kříže s Růží Lectorium Rosicrucianum vychází z ideje, že existují dva přírodní řády: za prvé nám známý přírodní řád, který je nouzovým řádem, přechodným domovem. Tato příroda zahrnuje jak oblast živých, tak i oblast mrtvých. V ní je všechno podřízeno koloběhu zrození, života, umírání a nového zrození. Za druhé je zde původní božský řád. Ten první je světem pomíjivosti, tzv. „dialektika“: vše v něm vzniká, rozkvétá a zaniká; druhý řád je světem nepomíjivosti, tzv. „statika“.
Atom jiskry ducha Z toho posledně jmenovaného řádu, který je v Bibli nazýván „královstvím nebeským“, se v srdci člověka nachází ještě poslední latentní pozůstatek, Boží jiskra neboli „atom jiskry ducha“. Tento princip způsobuje v mnoha hledajících lidech jakýsi neurčitý stesk po domově, mlhavou vzpomínku na původní stav u Otce – na nesmrtelnou jednotu s Bohem.

Květina

Probuzení Krista
v člověku
Lectorium Rosicrucianum usiluje o to, konfrontovat lidi s nutností návratu k božskému přírodnímu řádu, a sice procesem „zrození z ducha“ (Jan 3:8), které Ježíš mimo jiné zjevil Nikodémovi. Toto znovuzrození neboli transfigurace je procesem „každodenního umírání“, jak to nazývá Pavel (I. Kor. 15:31). Stará příroda, vědomí já, umírá, a probudit se musí Boží příroda, Kristus v člověku. Lectorium Rosicrucianum s tímto procesem seznamuje žáky, a oni se jej snaží realizovat ve svém životě.
Učení transfigurace Moudrost transfigurace, které Lectorium Rosicrucianum učí, je obsažena v poselství všech velkých náboženství. Tak lze také v Bibli nalézt pojmy dvou přírodních řádů, božského principu v srdci člověka a cesty transfigurace mezi jiným v následujících větách: „Moje království není z tohoto světa.“ (Jan 18:36), „Království Boží je v nás.“ (Lukáš 17:21), „On musí růst, já však se menšit.“ (Jan 3:30).
Člověk jako mikrokosmos Podstatné je, že je člověk, jeho viditelná a neviditelná tělesnost uvnitř jej obklopujícího mikrokosmu, vnímán jako svět v malém v souladu s hermetickým axiomem: „Jak nahoře, tak dole“.
Pět důležitých
stupňů na cestě
transfigurace
Na stezce transfigurace existuje pět stupňů, které jsou obzvláště důležité:

  1. Nahlédnutí povahy tohoto pozemského životního pole a zažívání vnitřního volání k návratu do božského přírodního řádu.
  2. Upřímná touha po spáse.
  3. Předání osobnosti uskutečnění spásy.
  4. Z toho spontánně vyplývající nový životní postoj vedený jiskrou Ducha, jak je naznačen v Kázaní na hoře.
  5. Dokonání této cesty: probuzení (znovuzrození) v původním životním poli.