Led 032018
 

Z časopisu Pentagram 2017-4:

INTERVIEW S TIMOTHYM FREKEM

Doživotní obhájce Gnose

Když přichází ze zavazadlové haly na letišti, energicky tlačí svůj kufr na kolečkách směrem k nám, aby pozdravil své hostitele. Jeho kufr je naplněn knihami o Gnosi a praktických aspektech gnostického životního postoje. Mezinárodně proslulý autor Timothy Freke přichází s širokým úsměvem na své tváři. Číslo Pentagramu v našich rukou (jako identifikace) je skutečně zbytečné. Tim poznává reportéry intuitivně.

Jsme na schipholském letišti v Amsterdamu kvůli interview s autorem „Ježíšových mystérií“ (The Jesus Mysteries, 1999). Je to kniha, která se dostala na seznam deseti největších bestsellerů v Anglii i v Americe. Timothy Freke je také autorem mnoha jiných prací o Gnosi. Je to energický Brit z Glastonbury a právě navštěvuje Nizozemí kvůli víkendovému kurzu s prezentacemi a workshopy o Gnosi. Ve světě pořádá podobné semináře, aby aktivně představil Gnosi.
Dva členové redakčního štábu Pentagramu zažívají na letišti spontánní seznámení s Frekeho poselstvím Lásky.
Rozhovor s ním je dojemný a inspirující.
„Jsem vždy vděčný, že mohu zažívat skutečné probuzení a vývoj nového vědomí společně s tisíci čtenáři. Stát se vědomým znamená především být spojen se zdrojem Lásky. A Láska se může zvětšovat, jen když je sdílena,“ říká Freke, zatímco po svém příchodu podává ruku. Těmito slovy přechází náš rozhovor přímo k jeho životnímu pátrání: spojení člověka s nekonečným proudem Lásky. Timothy má sotva čas vypít svou kávu. Od prvního okamžiku je rozhovor s tímto oslnivým a otevřeným padesátiletým mužem v plném proudu. S hyperaktivní a přesvědčivou osobností zaměřenou na podstatu života na každodenní bázi. Ve svém každodenním životě uvádí do praxe, co píše ve svých knihách.
Navzdory nepřetržitému hluku na pozadí letiště je schopen upoutat posluchače svým melodickým, jasným hlasem. S každou změnou tématu mění také tón svého hlasu – zvyk někoho, kdo je zvyklý zprostředkovávat složitá vysvětlení velkému publiku.
To je podstatou oslnivé osobnosti, která je zářící, která stojí v Gnosi a současně ve světě.

Timothy Freke a Peter Gandy se stali světově slavnými svou knihou „Ježíšova mystéria: Byl původní Ježíš pohanským bohem?“ (The Jesus Mysteries: Was the Original Jesus a Pagan God?, 1999). Prohlašují, že historická postava Ježíše, kterou známe z Bible, nikdy neexistovala. Ježíš je mýtem, legendou, která byla vytvořena, aby shromáždila a sjednotila všechny dosud existující mýty o synech Božích se starozákonní židovskou tradicí. Autoři poukazují na velkou podobnost mezi příběhem historického Ježíše a legendami o „pohanském“ Osiridovi-Dionýsovi.
Několik příkladů: Osiris-Dionýsos je Bohem, který se stal člověkem „v těle“.
Jeho matka byla panna, která byla těhotná 7 měsíců.
Byl narozen 25. prosince v přítomnosti 3 pastýřů.
První zázrak, který učinil, byl proměna vody ve víno na svatbě.
Autoři se pokouší inspirovat svého čtenáře k „jeho cestě probuzení“. Současně pokládají otázku, jestli je Gnose pouze další umělou teorií jako bezpočet jiných.
Ale ne! Gnose není teorie; je to zkušenost a také stav poznání!
„Gnostikové se nás nepokoušejí přesvědčit o svém mínění, že život je pouze snem. Užívají filosofické ideje, aby námi zatřásli a vzbudili nás, abychom mohli sami zažít skutečnost.“
Knihy „Ježíšova mystéria“ (The Jesus mysteries), „Ježíš a ztracená bohyně“ (Jesus and the Lost Goddess, 2002) a „Smějící se Ježíš“ (The Laughing Jesus, 2005) tvoří trilogii, která způsobila celkem rozruch a přitáhla stovky tisíc čtenářů.
Dobrá pověst Timothyho Frekea jako výzkumníka byla nedávno oceněna předáním čestného doktorátu filosofie. V současnosti se Freke objevuje na veřejnosti sám, protože Peter Gandy (spoluautor a jeho přítel) raději zůstává v pozadí z rodinných důvodů.
Dodnes autoři vydali 40 knih v 15 jazycích o různých duchovních tématech. Obzvláště pozoruhodná je kniha „Hermetika: Ztracená moudrost faraonů“ (The Hermetica: The Lost Wisdom of the Pharaohs, 1997). Tato kniha nabízí jasnější a snadněji pochopitelnou verzi podstaty hermetické moudrosti.


Sumersko-akkadská stéla vítězství akkadského krále Naram-Sina, asi 2220–2184 př. n. l. Vápenec, asi 2,6 m vysoký, Louvre, Paříž, Francie.

Jak nalezl Timothy Freke stezku Gnose?
Zpočátku jsem jako dítě hledal něco, co jsem potřeboval, ale nemohl jsem to najít tam, kde jsem žil. Pak jsem začal hledat všude. Nalezl jsem inspiraci v hinduismu se Swamim Vivekanandou, který říká, že skutečné hinduistické náboženství je věčné náboženství, protože zahrnuje a objímá všechna ostatní náboženství. Třebaže se nepovažuji za hinduistu, stále mi dává sílu pokračovat ve svém hledání a objevovat, že vesmír je naplněn Láskou. Začal jsem mít zážitky vědomého probuzení a osvícení. Viděno z dnešního pohledu jsem si uvědomil, že jsem měl tyto zážitky od 12 let, ačkoli jsem si je jako takové uvědomil v pozdějších letech. Jsem tak rád, že jsem již ve svém mládí směl zažívat odlišné stavy vědomí. Je pro mě důležité, že hledání smyslu života mého přítele Petera Gandyho bylo také zapříčiněno tou stejnou zkušeností domnělé bezvýznamnosti života. Jeho otec byl úzce spjat s anglikánskou církví, a tak byl Pete řekněme fundamentalistickým křesťanem, což mu nedalo žádnou útěchu.
To dalo vzniknout jeho a mému hledání původu raného křesťanství.
Co bylo skutečným poselstvím raného křesťanství?

———-
ZNOVUZROZENÍ
„Kdo je znovuzrozen, má společenství s Otcem všeho, který je Světlo a Život.

Zažijete toto nejvyšší vidění, jen když na něj přestanete myslet, neboť toto poznání je hlubokým tichem a klidem smyslů.

Kdo zná krásu prvotního Dobra, nevšímá si ničeho jiného.
Ničemu jinému nenaslouchá.
Svým tělem nemůže jinak vůbec pohybovat.
Zapomíná na fyzické dojmy a je stálý, zatímco krása Dobra koupe jeho mysl ve Světle a vyzvedává jeho duši z těla, činíc jej Jedním s věčným Bytím.
Neboť člověk se nemůže stát bohem, zatímco věří, že je tělem.
Aby se stal božským, musí být přeměněn krásou prvotního Dobra.

Dělohou znovuzrození je moudrost.
Početím je ticho.
Semenem je Dobro.
Ti, kteří se takto zrodili, nezůstávají těmi, kým byli.
Jsou bohy a dětmi Atuma – Jediného Boha.
Obsahují vše.
Jsou ve všem.
Nejsou vytvořeni z hmoty.
Jsou Duší všeho.

Znovuzrození není teorií, kterou se můžete naučit.
Ale když Atum chce, oduševní vás.
Člověk se může Atuma snažit poznat jen tak, že ovládne své vášně a přenechá Osudu podle jeho vůle své tělo, které již není ničím jiným než hlínou, která náleží Přírodě a ne jemu.
Neměl by se pokoušet zdokonalit svůj život magií nebo odporovat osudu používáním síly, ale měl by dovolit Nutnosti, aby následovala svůj směr.“

Výňatek z knihy Timothyho Frekea a Petera Gandyho „Hermetika: Ztracená moudrost faraonů“, Londýn, 1997.
———-

Jste pro sebe jako spoluautoři navzájem nezbytní?
Pete a já se vzájemně známe od 10 let a zkoumáme život společně již od té doby. Někdy žertujeme, že udržujeme konverzaci již téměř 50 let… a stále nás fascinuje. Je pro mě jako duchovní bratr a občas je také mým bližním.
O mnoha věcech uvažujeme obdobně, společná práce je tedy potěšením. Důvěřuji Petovým vhledům a on důvěřuje mým. Když píši o „probuzení“ sám, Pete je první osoba, která rukopis čte, aby vložil své ideje a upravil text. Tímto způsobem je velmi velkorysý. Užíváme si vzájemného zkoumání tohoto zvláštního podniku, kterému říkáme život.

Timothy Freke: „Tělo je nočním klubem duše.“

Vše se zdá být o Lásce a spojitosti.
Konec konců je to podstatou, ke které Gnose člověka vede. Pomocí Gnose jsme schopni nechat za sebou naši opuštěnost a můžeme se otevřít Všejednotě, která je Láskou. Mnozí to takto vidí! Rád bych to ještě upřesnil. V mnoha duchovních učeních je vlastně „probuzení“ cestou k překonání odloučení. To pro mě není podstatou. Hlavní věcí pro mě je, že nemůžeme zažít svou oddělenost a současně být si vědomi jednoty. To je ten problém!
Vezměte si například tuto osobu Tima: Všechny mé nedokonalosti a přednosti nezmizely právě s mým „probuzením“. Dokonce i ve svých nejprobuzenějších okamžicích jsem neměl rád rýžový pudink!

Život jako paradox – může to být mystérium?
Už se k tomu blížíme. Neměli bychom již více uvažovat v termínech výlučnosti jako: „buď toto, nebo tamto,“ ale spíše uvažovat: „toto a také tamto.“
Vždy existují dvě možnosti, protože život a příroda jsou v podstatě paradoxní.
Ve svých knihách to popisuji jako „paralogické myšlení“. Mé zkušenosti s tím mysterijním nejsou něčím neurčitým nebo nadpřirozeným, ale spíše otevřeností v daném okamžiku pro to zázračné ve všem a také pro jiné možnosti a alternativy. Když žijete okamžikem, nejste pohlcováni rozmary minulosti ani svými obavami o budoucnost.
Znamená to být naplněn nadějí – ne pomocí nuceného „pozitivního myšlení“, ale spíše přijetím vašich negativních i pozitivních emocí a jim dát své místo ve vašem životě.

Věda je důležitým zdrojem inspirace na vaší cestě odhalení mystérií. Jaké místo jí dáváte?
Jistě! Pokouším se pochopit a zažít toto mystérium za pomoci úspěchů kvantové fyziky, s Tao a meditací, s Waltem Whitmanem, řeckou mytologií, Carlem Gustavem Jungem a Albertem Einsteinem.
Je to také trochu paradoxní. Nejvyšší moudrostí je, že nic nevíme. Proto je to ve skutečnosti takto: Skutečně ještě o životě a jeho odvíjení nic nevíme.
Věda nezná mnoho a ani náboženství!
Kdokoli prohlašuje něco jiného, je velký lhář! Mnoho fyziků, kteří jsou nositeli Nobelovy ceny, prohlašuje, že ačkoli můžeme předpokládat mnoho věcí a zákony přírody se zdají být neotřesitelnými, stále musíme zůstat otevření pro nové možnosti. Neříkám, že musíme hodit náboženství přes palubu a následovat jen logiku vědy.
Minulost ukázala, že toto nefunguje. Není to tak jednoduché, ale spíše komplikované: náboženství a věda se mohou navzájem ohromně doplňovat!

Zdá se, že máte blízký vztah k Albertu Einsteinovi.
Ano, Einsteina si velice vážím jako velkého, pozoruhodně hlubokého vědce a současně jako velmi duchovního člověka. Cituji ho docela často. Zde je například, co napsal o domnělých hereticích v historii Gnose:
„Náboženští géniové všech věků rozlišovali podle posvátného pocitu, který nezná žádné dogma a žádného Boha představovaného v lidské podobě; takže zde nemůže být žádná církev, jejíž ústřední učení je na tom založeno. Proto právě mezi heretiky každého věku nalézáme lidi, kteří byli naplněni tímto nejvyšším posvátným pocitem a byli svými současníky v mnoha případech pokládáni za ateisty, a někdy také za světce. Podíváme-li se na to v tomto světle, muži jako Démokritos, František z Assisi a Spinoza si jsou navzájem velmi blízcí.“ (Náboženství a věda)

Stejně jsem fascinován fyzikem Nielsem Bohrem.
Když vytvářel svůj vlastní znak, vybral si duchovní symbol z dávné Číny: obrazec Jin-Jang.
Tím vyjádřil, že podstatou všeho bytí je primárně kombinace doplňujících se protikladů.
Stejným způsobem můžeme vidět slavné vize filosofa Kusánského, „coincidentia oppositorum“ – soulad protikladů.
Bohr se s tímto prohlášením ztotožnil tím, že do svého rodinného znaku přidal latinské motto: contraria sunt complementa (protiklady se navzájem doplňují).

———-
LIDÉ VĚŘÍ, ČEMU CHTĚJÍ
„V Amsterodamu se vše zaměřuje na obchod.
Duchovní ztratili svůj vliv a tak se zde pomalu usídlilo mnoho jiných systémů víry. Jsou zde kalvinisté, katolíci, jezuité, protestanti, mennonité, židé, pravděpodobně rosikruciáni, rozliční anababtisté a také ateisté. … Jsem v Amsterodamu roku 1666.
Slyšel jsem, že si je ve svobodných provinciích Nizozemí mnoho lidí rovno, obzvláště v Amsterodamu. Obyvatelstvo tam není ostře rozděleno na systémy víry, třídy a pohlaví. Křesťané hovoří s židy, vyšší třída hovoří s nižší třídou a ženy píší knihy a provozují obchod na stejné úrovni jako muži. Lidé zde jsou si rovnější než jinde.
Také jsem slyšel, že tato mladá republika zakládá centra obchodu po celém světě a současně si podrobuje území (kolonie), aby nad nimi panovala.
Když o tom člověk uvažuje, mohl by vidět Holanďany jako vládce, kteří upřednostňují rovnost a jsou také pokornými dobyvateli. To mi zní paradoxně. Musím tam cestovat, abych to sám zažil. Paradoxy mě vždy přitahovaly. Zdá se, jakoby člověk uvnitř ukrýval tajemství.“

Výňatek z románu Torbena Guldberga: „Teze o existenci lásky“, 2008.
(V tomto románu musí dávný vypravěč zjistit, co je podstatou lásky, než dosáhne míru. K tomuto cíli podniká magickou výpravu, která ho přivádí také do Amsterodamu v časech Rembrandta.)
———-

Ve vaší knize „Smějící se Ježíš“ – kdo je skutečně tento „smějící se Ježíš“?
„Smějícím Ježíšem“ míním probuzený stav, ve kterém poznáváme, že život je dobrý a je akceptována smrt. Nazýváme to pronoia. Je to rozumná důvěra, že život je na vaší straně a že každý je připraven pomoci vám. Pronoia je skutečně nové vyjádření „věřící důvěry“. Slovo „víra“ je tak znehodnocené po jeho dlouhém používání mainstreamovými náboženstvími, že se znehodnotilo. Všeobecné pochopení víry může být popsáno jako „slepá víra“ v iracionální dogmata.
V kontrastu k tomu je pronoia hlubokou důvěrou ve fundamentální dobro existence. Důvěrou, která se nás zmocňuje, když se probouzíme do jednoty.
Dokud se vidíme pouze jako oddělená individua, zůstaneme bezbranným smítkem v obrovském nepředvídatelném universu. Když jsme však v probuzeném stavu mysli, jsme ve stavu pronoia. Víme právě z hloubi duše, že se života nemusíme obávat – jako se nemusíme obávat snu. Abych to shrnul: náš život je pak naplněn významem a účelem.

   

———-
Albert Einstein: Intuitivní rozum je posvátný dar a rozumná mysl je věrný sluha. Ve společnosti, jakou jsme vytvořili, uctíváme služebníka a zapomněli jsme na dar.
———-

500 lidí společně pro Gnosi.
Čas plyne. Čtyřicet zajímajících se lidí, kteří touží po Gnosi, čeká na Timothyho Frekea ve vesnici poblíž Utrechtu (v Nizozemí).
Dopravujeme ho na místo jeho ubytování. Během jízdy autem je okamžitě zjevné, že také sám Tim má mnoho naléhavých otázek.
„Jaká je gnostická konference Rosikruciánů? Kolik lidí se jí účastní?“
Odpovědí je, že po celém světě Rosikruciáni navštěvují konference obecně jednou za měsíc. Obvykle je zde v průběhu takového víkendu pět služeb. Asi 500–650 žáků (v holandském „pracovním poli“) se setkává v chrámu, který lze chápat jako zasvěcené pracoviště. Timothy je ohromen: „Tolik lidí se setkává kvůli Gnosi? Neuvěřitelné – fantastické. Nikde ve světě jsem se nesetkal s něčím takovým!“
Pak pokládá další otázku: „Proč je Nizozemí tak úrodnou a tolerantní půdou pro Gnosi?“
Překvapeni otázkou hledáme odpověď: „Je to snad kvůli neustálému boji s mořem během staletí? Holanďané se vždy kvůli tomu navzájem zoufale potřebovali.
Byly nutné domluva a tolerance kultury a jistý stupeň sebezáchovy.
Jinou možností by mohl být odkaz Erasma Rotterdamského (15. století). Jeho listy (v latině) o toleranci a svobodě byly známé po celé Evropě.
Také Dirck Coornhert – když byl tento národ v 16. století ustanoven – se neúnavně a úspěšně odevzdával svobodě, zvláště náboženské svobodě. To bylo v těch dobách dost výjimečné.
Myslíme také na charakter Amsterodamu – města, které opakovaně nabízelo útočiště lidem pronásledovaným pro jejich víru, jako Jan Amos Komenský z České republiky.
Nemůžeme dát Timothymu Frekeovi definitivní odpověď. Možná by mohl odpověď poskytnout výňatek z románu dánského spisovatele Torbena Guldberga. Ve svém románu „Teze o existenci Lásky“ (Over het bestaan van liefde) popisuje s velkou přesností holandský národní charakter.
S pozdravem čtenářům Pentagramu nám dává Timothy Freke sbohem a s laskavým gestem nám podepisuje několik ze svých knih. Stojí tam: „S velkou Láskou! T!M“