Zář 222015
 

Abychom to prohlédli, musíme vědět co chápeme pod pojmem zvěrokruh. Mluvíme o „zvířetníku“, protože dvanáct makrokosmických sil , které v přímém smyslu ovládají dialektický vesmír, jsou částečně pojmenovány zvířecími jmény. Těchto dvanáct sil udržuje dialekticky vesmír uzavřený. Ony mu vládnou. Ony tvoří nejvyšší dialektickou božskou instanci, jejímž výsledkem je dvanáctinásobná osobnost člověka.

Oni formují:
za prvé:         dialektické já – vědomí
za druhé:       pud dialektického vlastnictví
za třetí:          idea dialektického bratrství
za čtvrté:       dialektická idea otčiny, idea vytvoření boží říše na Zemi
za páté:          dialektická idea síly, odvahy a hrdinství
za šesté:         dialektická idea plodnosti
za sedmé:      dialektická idea životní harmonie
za osmé:        dialektická idea vývoje, která se vyjadřuje v okultismu
za deváté:      sen dialektického zbožštění
za desáté:       první krok k naplnění božského bludu v mentálním smyslu
za jedenácté:  druhý krok v etickém smyslu
za dvanácté:   třetí krok ve smyslu hmotného  projevení, které znamená nekonečnou
bolest

Tento dvanáctinásobný řetěz zobrazuje velké vězení v přírodě smrti. Je to dvanáct bohů, z nichž vychází dvanáct idejí, dvanáct mámení, dvanáct usilování.
Ve své jednotě je tento řetěz  v Pistis Sophii  označován  jako „patriarchové“ (praotcové), s trojnásobně mocnými a neviditelnými silami. V tomto systému totiž existuje fundamentální síla, řídící síla a neustále aktivující síla. To je trojjednota  přírody klamu. Každý kandidát, který chce uskutečnit svou cestu domů až do dvanácté hodiny, musí ze sebe setřást tento řetěz klamu.
Dvanáct bohů vládne všemu co žije uvnitř zvěrokruhu. Zrcadlí se v lipice, tedy v magnetickém systému člověka a  jeho osobnosti. Tak je logické, že ani jeden žák jedoucí cestou se nemůže spokojit pouze s rozlomením svého zvěrokruhu v Aurické bytosti. Musí vystoupit z celého univerza přírody smrti, aby nebyl v zahradě bohů více obětován.
mikrokosmos