Úno 272015
 

Každé dobro, které si křesťané smějí přát a od Boha žádat, to také smějí hledat, poněvadž právě ten, kdo řekl žádejte, řekl také klepejte a hledejte

Není tedy vůlí boží, abychom, když od něho žádáme vytoužená dobra nebo již slíbená očekáváme, žádali je nebo očekávali je v nečinnosti, nýbrž abychom zároveň činili to, co je třeba dělat a tak dokázali, že si to opravdu přejeme, opravdu klepeme, opravdu očekáváme, tj. že jdeme Bohu vstříc …kdybychom sice žádali, ale zároveň nehledali a neklepali, řeklo by se, že pokoušíme Boha:

Osvětleme to příklady. Hospodin náš nás učil modlit se: Otče náš, posvěť se jméno tvé. Kdyby se však někdo jen modlil a nechtěl současně i opravdu dbát, aby také sám posvěcoval boží jméno

když se nám ukládá, abychom se modlili Přijď království tvé, ukládá se nám zároveň, abychom sami hledali království boží (Mat. 6, 33).

Když se modlíme Buď vůle tvá, nemíníme tím, aby ji Bůh bez našeho vědomí v nás konal, ale aby nám dal vůli konat všechny jeho záměry.

Když říkáme Neuveď nás v pokušení, zavazujeme se tím, že se nebudeme sami do pokušení vrhat a pokoušet Boha.

Když  říkáme Zbav nás ode zlého zároveň se učíme a zavazujeme, že se budeme zlu vyhýbat a dáme si pozor, abychom do něho neupadli.

Jak bychom tedy stejně nepochopili, že když s příchodem onoho vytouženého osvíceného století máme naději na nápravu pokažených věcí a žádáme si ji od Boha, že se zároveň také zavazujeme jí napomáhat?

Mimo to, má-li se něco dělat, je třeba zároveň pochopit způsoby, jak se to dělá, a zkoumat je, aby se pochopily, protože Bůh, jako nám nepřikazuje konat nic nerozumného, tak nežádá, ba nechce, abychom něco dělali nerozumně. Naopak je jisté, že se nám nezabraňuje zkoumat a chápat způsoby všeho toho, co zvláště nyní má každý konat. Je tedy také jisté, že se nám nezabraňuje chápat smysl sem patřících věcí. Např. již nyní jsme povinni každý učit každého pravdivému a dobrému, odnaučovat nepravému a zlému a znát jisté příležitosti té věci. Co tedy brání hledat způsob, kterým bychom mohli všichni všem při každé příležitosti ukazovat pravdivé a dobré a odvracet vší silou od nepravého a zlého? ]ako křesťané jsme již nyní povinni, aby každý podle svých sil rozšiřoval království Kristovo, ničil ďáblovo. Proč tedy nemáme také hledat cestu, jak bychom přesvědčili všechny, aby totéž dělali spolu s námi? Jsme povinni usilovat o mír se všemi. Proč tedy nemáme ukazovat cesty míru i jiným, a to všichni všem, jestliže můžeme? A jestliže se dosud mohli šlechetní duchové věnovat dobývání pravdy z temnot nebo její obhajobě před námitkami, proč by se nemohli věnovat tomu, aby pravda již vydobytá a obhájená se také rozšiřovala na všechny strany? ]estliže je to dovoleno se souhlasem Boha (který je pravda a chce, aby každý znal pravdu), proč nehledat cesty, jimiž by se pravda stala zřejmou všem?

…..podle těchto slov: Dej moudrému příležitost a bude mu přidána moudrost (Přísl. 9, 9).

Budeme tedy nemoudří, nebudeme-li dbát, abychom si příležitostí, které boží dobrota k rozmnožení moudrosti poskytuje, všímali, chápali je a sledovali je. Dává nám totiž možnost, abychom viděli, co bude, abychom chápali jak to bude, počíná tím, že zjevuje zjevné cesty světla. Musíme tedy jít po stopách božích bezpečně tudy, kudy jde Bůh před námi, a přemýšlet, jak odevšad vyzařující paprsky světla by se mohly shromáždit v světlo jediné. Dík vlídné blahovůli Otce světel, který vždy, když zažehuje pochodně, nezažehuje je proto, aby byly schovány pod kbelec, nýbrž se postavily na svícen a sloužily všem, kteří jsou v domě.

image0