Úno 042015
 

st-thomas-the-apostle-of-indiaKNIHA TOMÁŠOVA
Kniha Tomášova (nebo též Kniha Tomáše zápasníka) vznikla pravděpodobně v syrském prostředí ve druhé
polovině 2. století nebo počátkem 3. století našeho letopočtu. Do dnešní doby se zachovala v jediném
koptskému překladu ze 4. století, který byl objeven společně s dalšími křesťansko-gnostickými rukopisy v
egyptském Nag Hammádí (NHC II/7 138,1-145,23). Kvůli částečnému poškození kodexu některé věty v textu
nejsou úplné, několik pasáží zcela chybí.
Po obsahové stránce je Kniha Tomášova zajímavá tím, že nabízí gnostickou interpretaci křesťanství. Slovy
samotného Spasitele klade hlavní důraz na výzvu k poznání (gnósi). Obrací pozornost učedníků k pochopení
sebe sama, k nalezení duchovní pravdy a dosažení dokonalosti. Nezabíhá však do složitých kosmologických
výkladů, jako je tomu v případě některých typicky gnostických traktátů (Podstata archontů, Tajná kniha  Janova, Pistis Sofia).

KNIHA TOMÁŠOVA – úryvek textu —-
Tajné výroky, které řekl Spasitel Judovi Tomášovi a které jsem si já, Mathias, zapsal, když
jsem chodil s nimi a naslouchal jejich rozhovoru.

Spasitel řekl: „Bratře Tomáši, dokud máš čas na světě, poslouchej mne a já ti vyjevím
věci, o nichž jsi ve svém srdci uvažoval.“
„Jelikož bylo řečeno, že jsi mým dvojčetem a přítelem pravdy, zkoumej sám sebe a
poznej, kdo jsi, jakým způsobem jsi byl a jakým budeš. Jelikož tě nazvou mým bratrem,
nesluší se, abys neznal sám sebe. A já vím, že se znáš, neboť jsi už poznal, že já jsem
známostí pravdy. A tak, zatímco se mnou kráčíš, ačkoli si to neuvědomuješ, už jsi poznal
a budeš nazýván ‚tím, kdo zná sám sebe‘. Neboť ten, kdo nezná sám sebe, nezná nic,
ten však, kdo sám sebe zná, dosáhl už poznání o hloubce všeho. A tak jsi ty, můj bratře
Tomáši, spatřil, co je lidem ukryto, to jest to, na co ve své nevědomosti narážejí.“

A Tomáš Pánovi řekl: „Proto tě prosím, abys mi pověděl to, na co se ptám, ještě před
tvým výstupem do nebe. Když tě uslyším mluvit o skrytých věcech, tak i já o nich budu
moci hovořit. Ale je mi zřejmé, že činit pravdu před lidmi je těžké.

Spasitel odpověděl pravíc: „Jestliže viditelné věci jsou vám skryté, jak byste mohli slyšet
o věcech, které viditelné nejsou? Jestliže je pro vás těžké činit skutky pravdy, které jsou
světu viditelné, jak budete činit ty skutky, které náležejí k výsostné velikosti a k plnosti, a
které viditelně nejsou? A jak se můžete nazývat dělníky? V tomhle jste ještě učedníky a
nedospěli jste k velikosti dokonalosti.“

Tomáš odpověděl a řekl Spasiteli: „Pověz nám o těch věcech, o nichž říkáš, že nejsou
viditelné, ale jsou nám skryté.“

Spasitel řekl: „[Všechna lidská] těla jsou plozena [jako těla] zvířat. (…) Z toho samého
důvodu ti, kteří jsou shůry, [neukazují se mezi] věcmi, které jsou viditelné, ale jsou
viditelní ve svém vlastním kořenu. A jsou to jejich plody, jimiž se živí. Tato viditelná těla
však pojídají tvory, jež se jim podobají. Proto se těla mění. A to, co se mění, hyne a
podléhá rozkladu a nemá naději na další život, neboť tělo je zvířecí. Tak, jako hynou těla
zvířat, zahynou i tito tvorové. Nepocházejí snad ze soulože jako těla zvířat? Jestliže i
(lidské tělo) pochází ze soulože, jak může plodit cokoli jiného než zvířata? Proto jste
dosud učedníky, ještě jste nedosáhli dokonalosti.“

A Tomáš odpověděl: „Pane, říkám ti, že ti, kdo mluví o věcech, které jsou neviditelné a
těžko vysvětlitelné, jsou jako (lidé), kteří vystřelují své šípy na terč v noci. Střílejí své šípy
na cíl jako každý jiný, vystřelují na cíl, jenomže ten není viditelný. Až ovšem vzejde světlo
a skryje temnotu, pak se ukáže dílo každého z nich. Pane, ty jsi naše světlo a (ty)
osvěcuješ.“

Ježíš odpověděl: „Světlo existuje ve světle.“
Tomáš řekl: „Pane, proč toto viditelné světlo, které svítí pro lidi, vychází a zapadá?“
Spasitel pravil: „Jistě, ó, blažený Tomáši, toto viditelné světlo svítí pro vás, ale ne proto,
abyste zůstávali na tomto místě, ale abyste (z něho) mohli vyjít. A až se všichni vyvolení
zřeknou zvířeckosti, pak se světlo vrátí ke své podstatě a jeho podstata ho přijme,
protože je dobrým služebníkem.“

Pak Spasitel pokračoval a řekl: „Ó, ty neproniknutelná lásko ke světlu! Ó, ty hořkosti
ohně, který žhneš v tělech lidí a v morku jejich (kostí)! Rozněcuješ v nich noc i den a
hoříš v jejich údech, opíjíš jejich mysl, (až) se jejich duše stává zmatenou. [To, co je v]
jejich (tělech), uvnitř mužů i žen, ve dne i v noci, hýbe jimi [mocně a pálí] je skrytě i
zjevně. Neboť muži se pohybují (…) a ženy (…) [Proto je] řečeno: ‚Každý, kdo hledá
pravdu u pravé moudrosti, vytvoří si křídla, aby mohl letět, a uprchne před žádostivostí,
která spaluje ducha člověka.‘ A udělá si křídla, aby odletěl od každého viditelného ducha.“

Tomáš odpověděl: „Pane, to je přesně to, na co se tě ptám od doby, kdy jsem poznal, že
jsi nám prospěšný, jak říkáš.“
Spasitel znovu odpověděl a řekl: „Proto je nutné, abychom s vámi mluvili, neboť toto
učení je pro dokonalé. Pokud tedy chcete být dokonalí, budete tyto věci naplňovat. Pokud
ne, je vaším jménem ‚nevědomost‘. A není možné, aby moudrý člověk přebýval s
bláznem, neboť moudrý člověk je dokonalý ve vší moudrosti. Leč pro blázna je dobro a
zlo jedno a totéž. Věru, moudrý člověk bude vyživován pravdou a ‚bude jako strom
rostoucí u vody‘.“
„Avšak někteří, i když mají křídla, se pídí jen po viditelných věcech, které jsou daleko od
pravdy. Oheň, který je žene, ten jim dá iluzi pravdy, osvítí je [pomíjivou] krásou, uvězní je
v temné sladkosti a upoutá je voňavou rozkoší. A budou zaslepeni neukojitelnou žádostí
a pálením svých duší. (Oheň) se jim stane kůlem vraženým do srdce, jenž nikdy nebudou
moci vytáhnout. A jako udidlo v tlamě je povede podle svého vlastního přání. A tak je
spoutá svými řetězy a sváže všechny jejich údy s trpkostí otrocké žádostivosti po věcech
viditelných, jež podléhají rozkladu, mění se a odchylují skrze podněty. Byli vždy stahováni
dolů, a tak jsou zabíjeni a připodobňují se všem zvířatům ze sféry pomíjivosti.“

Tomáš odpověděl: „To je zřejmé a bylo řečeno: ‚Mnozí jsou […] ti, kteří neznají […] duše.'“

A Spasitel odpověděl pravíc: „Blažený je moudrý člověk, který hledal pravdu, a když ji
nalezl, spočinul v ní navěky a nebojí se těch, kdo by ho chtěli zneklidnit.“

… pokračování příště