Pro 032013
 

Dojmy ze zvláštního sympozia v Renově

Veškerý pohyb se ztíší v Buddhovi, duchu universaSvětlo jako nezranitelná, věčná realita, prozařuje a udržuje veškerou existenci ve všech jejích nekonečných formách zjevení. Světlo, duch universa, je povaha Buddhy. Je základem každé existence – dokonce i tehdy, když si toho existence není vědoma. Mnozí po něm touží, hledají jej a nesčetné jsou příběhy o těch, kteří uskutečnili spojení se Světlem v nich samotných. Jejich svědectví jsou nadějná a povzbudivá, protože nám nabízejí perspektivu nové reality života. Buddhistický způsob života je intenzivní proces pročištění jednání, myšlení a mluvení. Znamená sebe-rozvoj a sebe-pročištění.

Vzdát se všeho špatného
rozvíjet dobré,
očišťovat ducha:
to je učení Buddhy.

Paul Carus píše v Buddhově evangeliu:

„Zde je balzám pro zraněné a chléb pro hladovějící.
Zde je voda pro žíznivé a naděje pro zoufalé.
Zde je světlo pro ty, kdo jsou ve tmě,
to je nevyčerpatelné požehnání pro cestu vzhůru.
Zhojte si rány, vy zranění, a nasyťte se, vy hladoví.
Odpočiňte, vy unavení, a vy žízniví, ukojte svou žízeň.
Vzhlédněte ke Světlu, vy, kteří žijete v temnotě,
a buďte naplněni radostí.
Blud temnoty je zjeven světlem pravdy.
Vidíme svou cestu a naše kroky mohou být pevné a jisté.
Buddha zjevil pravdu, která nás posiluje.“

Buddhismus mluví o třech pokladech či o třech klenotech, ke kterým se může buddhista uchýlit. Tvoří základ tohoto pozoruhodného učení. Jsou to Buddha, dharma a sangha.

Buddha je ten osvícený. Buddha může být chápán jako historická postava, ale také jako kdokoli, kdo usiluje o vyšší duchovní potenciál, který je přítomný ve všech lidech. Dharma je učení Buddhy, způsob osvobození, které vede ke spáse. Je to osvobozující doktrína, která vede k „moudrosti za veškerou moudrostí“, k nirváně. Třetí klenot nacházíme v konceptu sangha, ve kterém společenství, jakožto podmínka osvobození, zaujímá centrální postavení. Sangha je společenství ve smyslu spojení s ostatními lidmi.

SANGHA   Téměř všechna velká náboženství různými způsoby odkazují na komplexnost lidského života a na to, že lidstvo je spojeno s jiným světem, který neznáme, o kterém ale učení hovoří. Principiálně jde o jiné království, království Boha, které nejsme schopni vidět očima, a které žije v každé lidské bytosti. O tomto slýcháme také v jiných učeních moudrosti. Poslové z těchto jiných sfér se blíží lidem. Tito vyslanci jsou toho schopni, protože jsou sami lidskými bytostmi nebo se jimi stali. Právem rozjímáme nad jejich učením s velkým vděkem a dovolíme, aby nás jejich moudré texty do hloubi prostoupily. V textech se poukazuje na existenci jiného světa a je nám naznačeno, jaký ten svět je, jsou nám dány rady, jak se můžeme tomuto jinému království přiblížit. Ať je to jakkoli, Gautama Siddhártha tak nečiní, on vychází z toho, co existuje v tomto materiálním světě.

Veškerý pohyb se ztíší v Buddhovi, duchu universa

A co je podle něj základem naší existence v této padlé přírodě? Veškerý život v tomto fyzickém světě znamená omezení, utrpení, strach a obavy. Princ Siddhártha vychází z toho, že veškerý život obsahuje utrpení. Ten, kdo trpí, zakouší zkušenost a ten, kdo sbírá zkušenosti, trpí. Naše bytí v této přírodě je jedno plamenné utrpení a vše živé v něm shoří. To je fascinující obraz: každý člověk trpí, aniž by si to přál. Každý člověk hledá štěstí, přestože štěstí neexistuje!

To, co existuje, je utrpení a toto utrpení je naší realitou. Jak je to možné? Jednoduše to znamená, že ten, kdo netrpí, nežije vědomě.

Tak se necháme vláčet tou či onou klamnou myšlenkou: chceme užívat radostí života, ale ta tak zvaná radost nás otupuje; čím více se radujeme, tím jsme tupější. Každý člověk chce uniknout utrpení a tak způsobuje neuvěřitelně mnoho utrpení ostatním: lidem, zvířatům a rostlinám…

Proto je podle Buddhy úsilí o osvobození a osvícení možné, jen když usilujeme o osvobození všech trpících bytostí. Nejkratší cesta k vítězství nad utrpením je osvojit si jej, zcela jej přijmout, jakkoli se nám to může zdát paradoxní. Máme tak, jakožto lidské bytosti, velkou zodpovědnost za život: musíme nést ty druhé a pokud je to nutné, trpět s nimi. Tímto způsobem se nejprve učíme poznávat člověka v jeho vztahu s kosmem a stávat se stále vědomějšími.

Z toho, co jsme zmínili, vysvítá, že utrpení má nějaký smysl nebo že utrpení je smyslem života. Takže osvobození spočívá ve vhledu do utrpení. Jaké konsekvence vyvstávají z této myšlenky?

Jak může být utrpení smyslem života, když rostliny, zvířata a lidé touží po tom být opatrováni, po slunci, po bezpečí nebo po tom být přijímáni. Tato touha, tento hlad pramení ve vědomí. Tato touha vede od lásky k lidem z vlastního okruhu k lásce ke kráse a k lásce ke stále širšímu okruhu, až má nakonec za následek stále méně konkrétní formu.

Tato rozpínající, rozšiřující se láska přináší poznání, že vše, co si člověk této přírody pro sebe přeje, je vždy neúplné. A to je to, co způsobuje utrpení. A na tomto utrpení má podíl každý na tomto světě. Je to oběť, kterou nese každá lidská bytost.

„Celá naše existence je pekelné utrpení.“ Ten, kdo trpí, žije. Ten, kdo je schopen trpět vědomě, se spojuje s něčím vyšším, s božským životem, avšak ohraničen materií.

Dalším krokem je „dokonalé utrpení“. Dokonalé utrpení je spoluúčast na utrpení s každou bytostí na světě, ale tato účast je vědomá. Buddha trpí se všemi bytostmi. Kristus také zažíval utrpení a přece on je život! V tom je paradox: hluboce pociťovaný soucit neutralizuje utrpení.

Budeme-li mít jasně ve vědomí prince Siddhárthu, tuto lidskou bytost a představíme-li si: já jsem Siddhártha, ten věčný, pak jako záblesk uvidíme před sebou cestu, která září jako osminásobný, zářící diamant, beze stopy povyšování a bez utrpení. Uvidíme před sebou řešení: Buddha, dharma, sangha – sjednocující Světlo, slovo učení a společenství. A pak řekneme:

„Všechny bytosti jsou od prvopočátku Buddha.
Soucit je smyslem utrpení.
Soucit je universální sjednocení života, tak jako je utrpení universální oddělení od života, od jednoty.
V soucitu nás zcela naplní Světlo, vproudí do nás nirvána a zcela nás zahalí.“
A ještě jednou řekneme:
„Bez ohledu na to, jak nespočetné mohou být živé bytosti, já je zachráním. Slibuji, že je zachráním všechny.
Bez ohledu na to, jak bezedná je příčina utrpení, slibuji, že ji odstraním celou.
Bez ohledu na to, jak nesčetné jsou brány bez klik, slibuji, že do nich vstoupím.
Bez ohledu na to, jak nekonečná je cesta probuzení, začnu s jejím uskutečněním.“

Veškerý pohyb se ztíší v Buddhovi, duchu universaJak to bude dál? V Esenci Buddhova učení stojí, že neexistuje rozdíl mezi Buddhou a věčným „ty“, které je uschováno hluboko v srdci. Když nastoupíme cestu ztišení naší osobnosti, vynoří se pravá podstata Buddhy. Pak porozumíme větě, která říká: „Všechny bytosti jsou od prvopočátku Buddha.“ Nebo jak říká čínský patriarcha Huineng: „Správné náhledy jsou nazývány transcendentní, nesprávné náhledy jsou nazývány světské. Když jsou skutečně opuštěny všechny náhledy, objeví se pravá podstata Buddhy.“ To, co vyslovil Siddhártha před 2 600 lety, v nás stále rezonuje a hovoří skrze nás: „Bez ohledu na to, jak nespočetné mohou být živé bytosti, já je zachráním. Slibuji, že je zachráním všechny.“ V tomto smyslu je Buddhovo učení dar, který jsme dostali. Pokud ale nebudeme praktikovat a uskutečňovat jeho učení v sobě samých a v našich životech, nepřinese nám tento dar žádný užitek. Ten, kdo vstoupí na stezku, rozluští svůj vlastní osud a bude schopen rozluštit také osud ostatních. Pak jste zachráněni, protože zachraňujete. Pak se probudíte a najdete klid v Buddhovi, Světle universa.

Tak zažíváme zkušenost, že jsou nám dány tři poklady, tři klenoty: Buddha, duch universa, který nás prozařuje jako nadosobní vědomí světla, kterým vlastně všichni v podstatě jsme. Dharma, cesta, která nás osvobozuje od světa jevů a iluze, a která zároveň cestou není. Dharma nás vede k moudrosti za veškerou moudrostí. A konečně sangha, společenství, soucit se všemi živými bytostmi, který vytváří most do nové životní skutečnosti.

Když rozjímal Buddha o svém osvícení, napsal následující:

„Při hledání stavitele této chatrče jsem marně procházel koloběhem mnoha zrození.
A pokaždé je zrození naplněno utrpením.
Ale nyní, staviteli stanu,
jsi byl rozpoznán,
již jej znovu nevztyčíš,
protože všechny trámy jsou zlomeny a všechna žebra roztříštěna.
Volný, osvobozený od všech vazeb, vstoupil duch tam, kde všechny touhy mizí.“ ✪

——————————
Velká svatyně na Jávě, Borobudur, vybudovaná v 8. století podle buddhistické klasifikace, zastoupené v rituálu Karmavibhanga (nebo také podle učení o příčině a následku), ukazuje jedinečným způsobem život Buddhy a sedminásobnou cestu osvobození. V jasně strukturované konstrukci chrámu, na jeho nesčetných tabulích je představeno dobro a zlo, zákon karmy, „žití vedoucí k životu“, kráčení po stezce, čtyři stupně meditace, zanechání turbulencí a chaosu světského života a vstup do čistých světů bódhi (osvícení), které je předvedeno v horních patrech sedmerého chrámového komplexu.