Dub 012013
 

Myšlenky o radikální proměněŽák, hledající cestu k naplnění svého života a osvícení, se upřímně zkoumá. Bude neustále toužit jen po vědění a ještě více vědění, nebo vsadí na známé „všechno nebo nic“ – se vším neznámým a nečekaným, které za tím možná leží?

Často se ještě zaplétám, možná stejně jako vy, do přemíry mentálního zabývání se filosofií, kterou bych chtěl považovat za učení, takže se často ptám: Je tato nastávající vnitřní revoluce, radikální změna, opravdovým uskutečněním se ve mně, bez kompromisů, aniž bych se šetřil v jakémkoli ohledu? Skutečně všechno nebo nic? Nebo jsem jako dítě, které sice přijímá sílu a znalosti této filosofie a to co různá učení nabízí, ale nepoužívám je? Nestojím snad na vnější straně, tak abych všechno jen pozoroval, aniž bych se toho účastnil? Nezapomínám, že to co je nabízeno, jsou jenom klíče, krásné samy o sobě, ale absolutně nepoužitelné, jestliže nejsem schopen najít vnitřní dveře, pro které jsou určeny?

Pak jsem objevil v sobě, stejně jako v jiných, tuto lidskou vlastnost neustálého shromažďování a ukládání, podobně jako housenka, která nemá nikdy dost, aby potom někdy to vše bylo prozkoumáno, porovnáno, analyzováno a uspořádáno. Toto je zrození paradoxů, protože takhle to začíná: všechno se zdá být protichůdné: všechny tyto nasbírané znalosti, jedna pravda oponuje jiné, všechny tyto odlišné způsoby interpretace, všechna slova a koncepty, všechny mentální konstrukce se stávají nepropustnou džunglí. A hlad housenky očividně ještě není uspokojen!

Uvědomuji si, že tato lidská vlastnost nemůže být použita k nalezení Boha nebo se stát božským! Světelná síla nemůže být shromažďována nebo ukládána, musí být okamžitě převedena v činy. Někdy stačí jeden obraz na to, abychom prohlédli a všechny tyto myšlenkové konstrukce se proměnily v hromádku střepů. Metafora obchází chytrý rozum a je schopna tímto způsobem zasáhnout srdce přímo.

Z tohoto hlediska jsem fascinován obrazem housenky, která se stává motýlem. Je to vyjádření toho, že hluboká pravda, kterou člověk přijímá, se stává cennou teprve tehdy, když ji umí použít správným způsobem. Záměrem housenky je požírat rostlinu, na které žije. Nedívá se nalevo nebo napravo a nevidí slunce nebo horizont. Nemá čas na tyto nesmysly. Zachovává si svůj dychtivý pohled zaměřený na nepřímé sluneční světlo, které je obsaženo v listu; chce ho mít tolik, co jen bude možné. Tato horlivost mi něco připomíná: můj nenasytný hlad po vědění, pravdě, vzrušení, mystických zkušenostech a moudrosti. Jen pomyslete na nespočet listů ve Vaší knihovně.

Myšlenky o radikální proměně

Tisíce klíčů mohou poskytnout obrovské znalosti, ale uvnitř zůstaneme stále úplně stejní. Potřebujeme jen jeden klíč.

Housenka žere, dokud není nasycena. Teprve potom nastane změna ve struktuře jejího života: pak už nejí, ale začíná potravu trávit. Nejprve se točí a spřádá plášť kolem sebe, kokon, do kterého se stáhne. Poté skryta před očima vnějšího světa vstupuje housenka do zvláštního procesu.

Jen málo lidí si uvědomuje, že před vylíhnutím nádherného motýla z kokonu, se uvnitř odehrává obrovský boj. Stará forma musí být kompletně zničena, než může být vytvořeno nové tělo. Imunitní systém housenky se silně brání této zvláštní transmutaci buněk. Udělá cokoli, aby se ochránil. Teprve potom, když housenka vzdá tento beznadějný boj, může transformace buněk pokračovat bez omezení. Z housenky nezůstane vůbec nic kromě beztvaré malé hromádky. A právě buňka obsahuje stavební plán motýla, na jejímž základě je postaveno zcela nové tělo. Už to chápu.

A co se týče všech těch listů: filosofie poskytuje klíče, ale my potřebujeme pouze jeden klíč. Tisíce klíčů nám mohou poskytnout obrovské znalosti, stejně jako housence, která toho sežere tisíckrát víc, než kolik váží, ale uvnitř jsme stále úplně stejní. Tyto znalosti kvasí, začínají bublat, a dokonce hrozí, že explodují, ale jen pokud použijeme ten jediný klíč, teprve pak se něco stane. Potom už se znalosti déle nehromadí, ale již jsou transformovány, právě jako jídlo, které přijímáme, se stane užitečným až poté, co ho strávíme.

Pouhým studováním filosofie jako konzumenti, neodvolatelně zaplétáme mysl do bludiště paradoxů, ale osvobození toho co je v ní skryto, povede k radikální změně, k vnitřní revoluci. Nicméně skutečnost, že „já“ udělá cokoliv, aby zabránilo své vlastní zkáze, vám je pravděpodobně dobře známá. 

——-

„Královské umění nebylo vyučováno, nemůže být nastudováno v předstihu a nemůže být tedy ani pochopeno předem. Ale když vstoupíte jediným možným způsobem do procesu očišťování, pravda pro vás začne zářit. V této chvíli pochopíte královské umění zevnitř sebe.“ Egyptská pragnoze 4