Led 272013
 


Článek Proč existuje moderní Kříž s růžíJan van Rijckenborgh a Catharose de Petri, zakladatelé Duchovní školy Zlatého Kříže s Růží, popisovali cestu, která vede k osvobození duše. Činili tak mimo jiné na základě původních textů z univerzálního učení, které vysvětlovali žákům duchovní školy a zajímajícím se lidem a také podle něj sami jako vzor žili.

TO VĚČNÉ A UNIVERZÁLNÍ V DNEŠKU

Proč existuje moderní Kříž s růží

J. van Rijckenborgh

Obvyklá, dialektická metoda následování dobře prošlapaných cest nebo utajování vlastní vnitřní chudoby není tím, co charakterizuje aktivity duchovní školy, jež existuje již 88 let. Jejím cílem je pravda a splnění úkolu, jež obojí je stále stejné – přivést padlé lidstvo do jeho původní Otčiny a ukázat člověku jednu stezku, jednu pravdu a jeden pravý život, jež nemohou být nikdy podrobeny změně.

Mění se ovšem doba, charakter a rozsah lidské pokleslosti, stejně jako fyzický a duchovní stav bytí lidstva, kterému se Univerzální učení inteligentně přizpůsobuje v souladu s potřebami dané doby.

Nechceme udržovat při životě to, co je staré, ale to, co je univerzální. Nepřejeme si užívat staré metody, ale univerzální metody ve shodě s jejich rozumově-mravním záměrem pro tento okamžik.

Viděno v tomto světle můžeme pochopit i Kristova slova: „Vše staré pominulo, a hle, je tu nové“ (2. Kor. 5, 17). Zdá se to být ve zjevném rozporu s veršem: „Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem rušit, nýbrž naplnit“ (Mat. 5, 17).

Z toho můžeme a musíme poznat, jak se to věčné a nepomíjivé zjevuje v čase plně v souladu se současnou situací. Pokud se naše duchovní práce neshoduje s touto signaturou, je mrtvá. Každé duchovní hnutí má za úkol pochopit to, co je univerzální, v současnosti.

Pevně rozhodnut na cestě lesem mámení – ten, kdo kráčí stezkou. © Saud al Attar, 1 942

Pevně rozhodnut na cestě lesem mámení – ten, kdo kráčí stezkou. © Saud al Attar, 1 942

V této souvislosti se může tudíž jevit zvláštním, že vaši pozornost nyní směrujeme do minulosti, zejména k nebeské lodi z Egyptské knihy mrtvých. Činíme tak, abychom vám skrze cestu do minulosti vysvětlili její aktuálnost v současnosti a abychom eventuální uváznutí některého čtenáře na mrtvém bodě jeho životní pouti proměnili pokud možno ve skutečnou cestu domů. „To staré pominulo, a hle, je tu nové.“ Co se stalo novým, co se obnovilo?

Podíváme-li se na tabule z Egyptské knihy mrtvých, objevíme na všech nebeskou bárku neboli sluneční bárku. Jedna ilustrace ukazuje Osirise nastupujícího do sluneční bárky obklopeného sedmi paprsky. Na jiných obrazech bývá bárka často obsluhovaná sedmi veslaři nebo je vybavena sedmi vesly. Někde můžeme vidět Isis sedět vedle Osirise a sedm paprsků tvoří dítě, kterým je Horus.

Když je Xisusthros neboli Ziusudra, chaldejský Noe, zachráněn, můžeme vidět, jak kromě něj sedí v nebeské bárce sedm božstev. Na vyobrazení Yao (hrdiny čínské mytologie), jasně rozpoznáváme, že vyplouvá v doprovodu dalších sedmi postav na palubě své lodi. Můžeme pomyslet také na Manua a sedm mudrců Rishi, kteří s ním cestují v jeho arše. Dále bychom chtěli vaši pozornost nasměrovat na obdobné příběhy v Puránách (hinduismus), především však na perskou Vendídad (obsaženou v Avestan), jednu z nejstarších svatých knih. Ve Vendidad Ahura Mazda rozkáže svému služebníku Yimovi: „Postav wáru (ohradu) a potom vybuduj arghu (archu příp. vozidlo). Snes do ní všechna původní semena života mužského a ženského pohlaví a pak rozdrť zemi svýma rukama. (…) Přiveď všechna nestvořená světla k životu!“

 Archa Úmluvy

U Archy Noemovy je to stejné. Do své sluneční bárky, v níž uniká z potopy světa, s sebou Noe bere všechny životní principy, které jsou skutečně potřebné pro pravý božský život.

V Arše úmluvy, která stála v nejvnitřnější části tabernáklu postaveného v divočině a také v chrámu v Jeruzalémě, vidíme uschovány všechny atributy pro pravý nebeský život.

Nový zákon hovoří o sedmi andělích a sedmi polnicích. Sedm andělů postupně troubí na své polnice. A v kapitole 11 Knihy zjevení můžeme číst, že poté, co sedmý anděl zatroubil na svou polnici, byly slyšet mocné hlasy:

„Vlády nad říšemi světa se ujal náš Pán a jeho Kristus, a On bude vládnout na věky věků.“ (Zjev. 11, 15) „A Boží chrám v nebesích se otevřel a uprostřed něj byla vidět archa úmluvy.“ (Zjev. 11, 19)

Hlasy se radují: Všechny aspekty planetárního kosmu připadly našemu Pánu a jeho Kristu, a On bude kralovat na věky věků. Boží chrám v nebesích se otevřel a uprostřed něj žák vidí archu, sluneční bárku, nebeskou loď, která doplula k cíli. A do našeho vědomí se nesmazatelně vryje, že Osirisova sluneční bárka, zobrazená na tabulích Egyptské knihy mrtvých, je tatáž jako proroka na Patmu. Význam těchto obrazů zůstává vždy stejný!

Abychom tento neměnný význam archy podrobněji rozvedli, vezmeme nyní za příklad nebeskou loď Yima z Vendidad, knihy Zarathustrovy, kapitoly 2, veršů 25 a následujících. Víte, že Yima nejdříve postavil wáru, to jest ohradu, pracoviště. V této wáře vybudoval arghu, novou loď podle zákonů univerzálního života. Lidská bytost wáry je svobodný zednář, který pracuje s novým kladivem a novým slovem. Je to člověk, který si opatřuje nové pracoviště a který se důsledně straní dialektického života, člověk, který vstupuje do nového životního pole, aby tam postavil svoji arghu. Argha, sluneční bárka, nebeská loď, je obrazem božského člověka, který se vydává na pouť zpět do původní Otčiny.

Aby člověk mohl toto putování začít a tuto stavbu postavit, je potřebná wára, ohrada. Člověk se musí zásadně a strukturálně odpoutat od obvyklého života. Musí se odvrátit od životního běhu a metody života, které jsou zjevně chybné. Musí rozdrtit zemi, své já nízké přírody, musí se vzdát svého já, musí uvnitř wáry, kterou vytvořil on sám, vystavět novou osobnost, nebeskou loď, se kterou může vyplout k Chrámu Boha.

A tím končíme naši cestu minulostí.

 Úřad Svobodného zednáře

Ať už se pohroužíme do kteréhokoliv systému božského doteku a procitnutí, „cesta domů“ zobrazená v Egyptské knize mrtvých je vždy jedna a tatáž cesta, jako ta v Knize zjevení. A když je o Ježíši Kristu psáno: „Z Egypta jsem povolal syna svého,“ bez pochyby tomu teď porozumíme. Tato slova poukazují na neměnné poselství o spáse, které zůstává stejné včera i dnes, poukazuje na tentýž úkol, na tutéž cestu, na tentýž úřad svobodného zednáře. To staré pominulo, a hle, je tu nové!

Jedna skupina vědců tvrdí, že s pomocí satelitů armády a CIA lokalizovala na svazích hory Ararat Noemovu Archu. Turecká vláda nyní chce na toto místo (v nadmořské výšce 5 059 m) umístit informační tabule s nadějí, že naláká senzacechtivé turisty.

Jedna skupina vědců tvrdí, že s pomocí satelitů armády a CIA lokalizovala na svazích hory Ararat Noemovu Archu. Turecká vláda nyní chce na toto místo (v nadmořské výšce 5 059 m) umístit informační tabule s nadějí, že naláká senzacechtivé turisty.

Jak to máme interpretovat v současnosti? To staré se vždy zjevuje novým způsobem v souladu s aktuální dobou a situací, v níž má lidská životní vlna splnit své úkoly a také v souladu s mnoha různorodými a mocnými vývoji v tomto vesmíru.

Proto se i velký počet žáků připravuje na to, aby postavili svoji wáru, a tím i svoji arghu. Čas zahalených symbolických hodnot je u konce. Žák moderní duchovní školy je nyní konfrontován se sedmkrát sedmi aspekty svého mikrokosmu, se svými sedmi poli života. Těchto sedm životních polí se svými jádry vědomí, těchto sedm mudrců Rishi s jejich bytostnými stavy, musí být regenerováno.

A k tomu je zde přítomna síla a aktuální dotek. Mluvíme o novém životním poli a ve spojení s ním o nové škole vyššího vědomí, s jejíž pomocí musí sedmerý člověk postavit svou wáru. Žák má k dispozici rozsáhlou a jasně formulovanou filozofii, takže se může dokonale orientovat.

Na této nové cestě musí dojít k jasnému rozdělení mezi člověkem uvnitř a vně wáry, na pracovišti a mimo pracoviště. Tato aktivita má nezměrné důsledky.

Jeden člověk zůstává stát v obyčejném životě, zatímco druhý se naloďuje na svou nebeskou bárku, čímž se má vyjádřit, že se v něm uskutečňuje totální proměna. A má-li tato proměna být úspěšná, musí brát v potaz duchovní, kosmické a atmosférické stavy současné doby. Proto už je studium starých metod bezúčelné; staré školy jsou již za svým zenitem. To, co platilo před sto lety, už dnes nemá žádný osvobozující význam. „Staré pominulo, a hle, je tu nové.“

 To věčné a Univerzální

Proto mluvíme o moderním Kříži s růží, o nové filozofii a o nové škole vědomí.

Avšak stejně jako syn byly i tyto aktivity „povolány z Egypta“, jinými slovy mají svůj počátek v Egyptské knize mrtvých. V nové době mluví a podávají důkazy o tom, co je univerzální a nepomíjivé.

Ovšem „být povolán z Egypta“ má ještě jiný význam, a je dobré vás rovněž na tento význam upozornit. Slovo „Egypt“ může být také přeloženo jako „temnota“, a tudíž můžeme číst známá slova ze Svatého písma také jako: „Z temnoty povolal jsem syna svého.“ Toto vysvětlení může obsahovat důležitou lekci pro každého hledajícího člověka, protože pokud tu kdy byl čas temnoty, je to jistě v naší době! Najde se někde ve světových dějinách takovýto celosvětový rozvrat a degenerace? Nedosahuje snad abnormalita ve všech oblastech života dnes svého vrcholu?

V tomto stavu temnoty je povolán každý „syn“ Boží. Každý člověk nosí ve svém mikrokosmickém systému pravé Boží dítě. Je však spoutáno ve změti lží a zdánlivé lidskosti, je přikováno k noci a nevědomosti. A tato připoutaná a přikovaná lidská bytost je nyní volána samotným Bohem.

Jak musí člověk toto povolání chápat? Boží povolání není jenom hlasem, který se dotýká našeho vědomí a probouzí naši pravzpomínku. Je to aktuální síla, která se dotýká celého světa a lidstva a vyvolává hluboce zasahující procesy a vývoje. Boží volání tedy znamená, že člověk je připraven vědomě, harmonicky a inteligentně reagovat na aktuální Boží sílu. A proto úvahy o minulosti nemají nejmenší smysl, pokud člověk zapomene na požadavky současnosti.

Teprve když slova „Z Egypta jsem povolal Syna svého“ získají skutečný význam zde a nyní a když nové svobodné zednářství najde pilné stavitele, stane se tato síla v člověku aktivní. 