Led 032013
 

Srdečně vás zveme na výstavu DUCHOVNÍ ODKAZ JANA AMOSE KOMENSKÉHO, kterou bude možné shlédnout 4.-28. února 2013 v časech po-pá 6-22 hodin, so-ne 8-22 hodin ve vestibulu Domu kultury města Ostravy na ulici 28. října 2556/124 v Ostravě.
Dále vás zveme na vernisáž a stejnojmennou přednášku k této výstavě, které proběhnou 10. února 2013 od 14:30 hodin také v Domě kultury města Ostravy.

Jan Amos Komenský není jen zakladatelem moderní pedagogiky, jeho práce vycházejí z hlubokého poznání, že v každém člověku je ukryt světelný princip, jiskra světla. Tato jiskra světla je nejprve latentní, může však být přivedena k záření. V člověku se tedy setkávají dva zcela odlišné přírodní řády, pozemská příroda a nadpříroda – „Labyrint světa a ráj srdce“.
Komenský ve svém díle líčí mladého poutníka, který, poháněn svým nitrem, hledá a bloudí nejdříve ve světě. Poutník přitom vše odhaluje. V tom je jeho síla, a proto chce prohnilý svět spěšně opustit. V této postavě Komenský popisuje povahu probouzející se duše, která je na základě své rozlišovací schopnosti náhle schopna uslyšet zcela jiný, jasný hlas, vycházející z nejhlubšího nitra:
„Navrať se tam, odkud jsi vyšla, totiž do domu svého srdce, a uzavři pevně dveře!“
Poutník se obrací do svého nitra, kde nachází nejprve temný prostor. Navzdory temnotě tam proniká malý paprsek světla, který osvětluje poházené předměty, které dříve k něčemu sloužily. Prohlíží si komůrku ve svém srdci, velké zašpiněné okno, obrázky na stěnách, polámané žebříky, roztřepené provazy a křídla bez peří, hodinová kola se zkřivenými válci, vypadané ozubí, … Všude nebývalé ticho. Poutník v sobě zažívá vnitřní rozhovor a Kristův hlas v něm se radostně ptá:
„Kdes byl tak dlouho? Kudys chodil? Čehos v světě hledal? …“
Ve svém díle „Unum necessarium“  shrnuje své vnitřní životní zkušenosti v jediném bodě:
„Bude-li ti vše vzato, hleď, ať se sám zachováš. Nemůžeš-li se zachovat, pak upusť od sebe a hleď, ať udržíš Boha. Kdo má Boha, může vše postrádat.“
To je klíč k vyššímu postupu na spirále. Tam je dosaženo bodu, kde veškeré utrpení jako velký učitel dosloužilo a vládne již jen radost, láska, služba a poznání. J. A. Komenský je zářivý příklad cesty, osvobozující duši. Nejde přitom o to, abychom se upínali k nějaké vnější autoritě, ale abychom si uvědomili, že v každé době musí být vždy znovu, úplně odzdola, vytvořeno spojení k novému životu. Klíč tedy spočívá vždy ve skryté touze po tom zcela jiném. Tato touha nepochází z tohoto světa. Její příčinou je duchovní jiskra člověka.