Kvě 012012
 

Dva přírodní řády„Základem naší nádherné planety, ze které člověk zná jen velmi malou, jím disharmonicky utvářenou část, je neměnně uplatňovaná božská alchymická formule. Tato formule byla stanovena božským Duchem a týká se projevení v prasubstanci.

Prasubstance vyplňuje mohutný, nekonečný interkosmický prostor, věčné moře božské plnosti života. Je to univerzální Materia magica, která umožňuje každý jev, každé zjevené tvoření a stvoření. V této Materii magice jsou anorganicky přítomny všechny představitelné i nepředstavitelné prvky, látky a síly. V tomto univerzálním moři vody života se projevuje to, co je označováno jako „Velký Dech“. Je to nepoznatelný Duch, který touto záplavou prasubstance hýbe a nutí ji k projevení. Když se Velký Dech dotkne vody prasubstance, vznikne to, co nazýváme „původní duše“, totiž formule, vzorec, alchymický plán projevení.

Duše je tedy principem projevu v prasubstanci. Tato definice ale nepostačuje, aby povahu duše i jen částečně přiblížila našemu chápání. Proto upřesňujeme, že duševní princip je oheň, který je v prasubstanci, v Materii magice zažehnut Duchem. Proto hovoříme o duševním ohni, o hadím ohni, o ohnivém principu duše. Zkoumáme-li tento ohnivý duševní princip blíže, zjistíme, že tekutý oheň duše je v naší životní oblasti navýsost jemnohmotným elixírem, plynem, totiž tak dobře známým plynem vodíku.

Vodík se vyskytuje v nekonečném množství variací, ale všechny mají stejné základní principy. Tím se vysvětluje téměř nekonečná rozdílnost projevů a manifestací ve vesmíru. Ve škole jsme se učili, že vodík je přítomný ve všech látkových sloučeninách, že v kyslíku hoří, že z nám známých prvků produkuje nejmohutnější spalné teplo, a konečně, že je ve vysoké míře explozivní.

Dále porozumíte tomu, že ohnivý duševní princip může změnit svou povahu a tím i svou vibraci. V tomto případě je pak také původní duševní vibrace nahrazena zcela jinou výslednou vibrací. Reaguje-li původní, prvorozená duše na Velký Dech svého božského Stvořitele naprosto harmonicky, pak se zrodí to, co se v Univerzálním učení nazývá „Manas“, původní lidská bytost.

Avšak duše člověka již není původní duší, to je zřejmé. Náš duševní oheň je vodíkovým principem této pozemské přírody. Kdyby naše duše byla původní, kdyby tedy byla v pravém smyslu slova ohnivým praprincipem, zažehnutá Velkým Dechem v Materii magice, pak by náš zjev musel pro to poskytovat božský důkaz. Duše pozemského člověka je však odštěpkem původní duše, padlým duševním principem, vodíkovou formulí, jež je zcela vyladěna na tuto přírodu a z ní je také plně vysvětlitelná.

Proto se člověk nazývá v látce zrozeným a proto je jeho manifestace smrtelná. Chce-li se z tohoto životního pole vymanit a stát se novým člověkem, původním člověkem, musí být tento v látce zrozený duševní prvek zničen a z Velkého Dechu se musí zrodit původní duše.

Proto Ježíš Kristus obrací pozornost na transfiguraci, na znovuzrození duše. „Kdo nebude znovuzrozen z vody a Ducha, nemůže vstoupit do Božího království.

“Cílem je návrat lidské bytosti do plánu Stvoření a první znovuoživení jiskry Ducha ve formě, která ji svírá, má za následek první vnitřní poznání; forma pak ve svém sevření povoluje. Zároveň to znamená znovu vytvořit původní vztah Ducha k formě, k osobnosti. To je návrat.