Čvn 262011
 

Je náš život sen nebo skutečnost?Otázka, která nejspíš u mnoha lidí vyvolá údiv. Jak by bylo vůbec možné pochybovat o reálnosti tohoto života?

Sny přicházejí v noci ve spánku! – Ale ve dne je člověk přece bdělý a musí se vyrovnávatse životem v jeho skutečné a tvrdé realitě.

Je tomu opravdu tak?

Každý z nás zná denní snění, při kterém prožívá ty nejzvláštnější věci v absurdních situacích. V té chvíli je považuje za skutečné, protože dokud sní, je jimi zajat. Jen zřídkakdy prožíváme takzvaný „zjasněný“ sen, při němž ten, kdo sní, ví, že sní. V takovém momentě se cítí svobodný, stává se pozorovatelem a režisérem svého vlastníhosnu, ve kterém teď bez přemýšlení může řídit další dění.
Ale obvykle člověk ve stavu spánku nemůže rozpoznat své sny jako sny, protože jeho dennívědomí spí. Teprve po probuzení zjistí, že to byl jenom sen. Obvyklé zákony nepřestaly platit, život může jít dál v důvěrně známém pořádku.

Ale co to vlastně je, co tak samozřejmě nazýváme „realitou“?

S narozením obdržíme tělo a tím je nám darován pozemský život; ve skutečnosti spíšezapůjčen, protože vždy jednou skončí smrtí. Avšak to zpočátku není důležité. Nový obyvatelZemě rozvíjí vědomí „já“, sny, naděje a představy o štěstí určují jeho mládí. Chce si svůjživot užít, získat slávu, uznání a majetek.

Rozčarování určitě přijde s poznáním, že všechno, co získal, není trvalé, že všechno jev životě omezené, dočasné a pomíjející, koneckonců i on sám.

Můžeme o takovémto dočasném jevu tvrdit, že je reálný? Nakolik skutečný je takovýpomíjející život v stejně tak pomíjejícím světě plném nepochopitelných věcí? – Jako děti tohoto světa žijeme zcela v moci přitažlivých sil jeho jevových forem, které nás očarovávají.

Kdo je ale očarovaný, ten není plně při vědomí. Jeho vědomí nedokáže rozpoznat mámenía sen jako iluzi, všechno se zdá být dokonalé reálné.

Naše subjektivní pociťování považujepozemský život za skutečnost a není samozřejmě schopno vidět v tom klam.

Západnímu člověku připadá těžké nahlížet na svět jako na „máju“, odraz či podobenství tak, jako na svět nahlížejí Indové. A tak obvykle žije v pokračující nevědomosti o svém dávném původu a o svém skutečném určení a poslání. Jeho duše je nevědomá a člověk neví, kdo je. Jeho denní vědomí je otevřené pouze pro viditelný svět – pro ten neviditelný spí. Proto pokládá viditelný svět za reálný a neviditelný za ne-skutečný.

Rozpoznáme-li však pozemský svět v jeho podstatě jako relativní, pomíjivý a neskutečný, musíme zároveň také pomyslet na absolutní, nepomíjivý a skutečný svět, tedy na zcela jiný svět, k němuž běžně nemáme přístup. Nejprve musí být probuzeno vědomí pro tento jiný svět.

Duchovní škola Zlatého Kříže s Růží neustále hovoří o probuzení pravé duše. Mnozí v sobě pociťují touhu po tomto probuzení a hledají cestu. Tato cesta vede ven ze smyslového světa do absolutní reality nepomíjivého světa, neboť jen v něm se může pravá duše probudit ze snu přirozeného světa.

Spoléháme se na toto probuzení duše a na to, že se jí necháme vést labyrintem pozemského života.

Z hlediska nepomíjivého světa je pozemský život skutečně jen dočasný sen. Člověk jepoutníkem, který prochází snovým světem tohoto bytí, které je však pro něho jako školazkušeností nepostradatelné. Fyzicky pociťuje i nadále přitažlivé síly látkového světa, v němžplní své mnohočetné úkoly. Zůstává podřízen jeho zákonům, ale přece se zároveň může svýmprobuzeným novým vědomím odpoutat a osvobodit od očarujících sil snových obrazů tohotosvěta. Stav vnitřní svobody označujeme jako: být sice v tomto světě, ale ne z tohoto světa.

Nová duše je určena k tomu, aby umožnila návrat k pravému životu v původní říši opravdovosti.

Valentin z Alexandrie píše v Evangeliu Pravdy: „To nejvyšší pro člověka je přijít k sobě a probudit se.“

V upřímném spojení Vás zdravíVaši přátelé z Lectoria Rosicrucianum